Druhý den jsme si decentně připili japonským sake a hodovali nad velkou mísou nejrůznějších novoročních pochutin (oseči rjóri). Poté jsme jeli navštívit dvě blízké šintoistické svatyně, abychom se dověděli, co nás čeká v roce 2008 a abychom se pomodlili za splnění našich přání. Návštěvník si koupí tzv. omikudži, papírky, na kterých je od bohů napsáno, zda vás čeká něco dobrého či špatného. Pokud vám bozi přinášejí špatné zprávy, omikudži jim symbolicky vrátite přivázáním na příslušné místo u svatyně a modlíte se znovu. Naštěstí nikdo z nás nemusel nic vracet.
Druhá svatyně nabízí speciální rituál, který spočívá v tom, že šintoistický kněz vám, po vhození dvou desetijenovek do příslušného místa a úklonu, jakýmsi koštětem vypucíruje hlavu od škodlivých elementů. Tak snad mi to pomůže.
Očistu podstoupil i Nakašimovic psík Eddie, který získal jméno po slavném představiteli Policajta z Beverly Hills. (Myslím, že má, co se tyče štěkání, vyřídilku srovnatelnou. ) Jú ho vzal do koupelny a tam ho důkladně omyl.
Úcta k předkům je neodmyslitelnou součástí života Japonců, takže jsem Júa a babičku doprovodil na vesnický hřbitov, kde jsou pochováni příbuzní Nakašimů. Hlídal jsem Eddieho během toho, co se Jú a babička modlili nad rodinným oltářem.
Ještě bych chtěl podotknout, že rodina Nakašimů mluví kumamotským nářečím, posíleným vesnickou mluvou. To znamená, že když spolu mluvili mezi sebou, rozuměl jsem jim naprosto minimílně. Mělo to daleko k japonštině, kterou jsem se doposud učil. Říkal jsem si, že by se mi hodil překladatel do japonštiny.
Druhá svatyně nabízí speciální rituál, který spočívá v tom, že šintoistický kněz vám, po vhození dvou desetijenovek do příslušného místa a úklonu, jakýmsi koštětem vypucíruje hlavu od škodlivých elementů. Tak snad mi to pomůže.
Očistu podstoupil i Nakašimovic psík Eddie, který získal jméno po slavném představiteli Policajta z Beverly Hills. (Myslím, že má, co se tyče štěkání, vyřídilku srovnatelnou. ) Jú ho vzal do koupelny a tam ho důkladně omyl.
Úcta k předkům je neodmyslitelnou součástí života Japonců, takže jsem Júa a babičku doprovodil na vesnický hřbitov, kde jsou pochováni příbuzní Nakašimů. Hlídal jsem Eddieho během toho, co se Jú a babička modlili nad rodinným oltářem.
Ještě bych chtěl podotknout, že rodina Nakašimů mluví kumamotským nářečím, posíleným vesnickou mluvou. To znamená, že když spolu mluvili mezi sebou, rozuměl jsem jim naprosto minimílně. Mělo to daleko k japonštině, kterou jsem se doposud učil. Říkal jsem si, že by se mi hodil překladatel do japonštiny.
Žádné komentáře:
Okomentovat