1.prosince jsem se v Ósace sešel se svým kamarádem a bývalým učitelem japonštiny, Hirošim. Tento báječný člověk studoval několik let, teď se podržte, staroslověnštinu na UK v Praze. Jeho zájem o ni je obdivuhodný, o čemž svědčí i odpověď na mou otázku: „Kdybys měl jen jednu věc na výběr, co bysis vzal na pustý ostrov?“ Hiroši neváhal a odvětil: „Slovník staroslověnštiny.“ Rád bych měl také takové zaujetí pro japonštinu. Nevím, totiž, zda by zrovna japonský slovník byl mou první volbou. Každopádně je na snadě, že umí výborně česky, a tak jsem po dlouhé době zase chvílemi použil svůj rodný jazyk.
Poté, co jsme prošli ósackým centrem, zavítali jsme na Ósacký hrad. Jeden z nejslavnějších japonských hradů hrál důležitou roli při sjednocování Japonska. Byl založen v roce 1583 jedním z nejslavnějších japonských vladařů Hidejošim Tojotomim (1536 – 1598). Hrad byl několikrát zničen, a tak dnes na jeho místě stojí přesná replika půvdní stavby. Zajímavý byl pro mě interiér hradu. Nic totiž v něm nenasvědčuje, že bzste se právě nacházeli uvnitř hradu. Spíše jako moderně vybavené muzeum. Drahocenných exponátů bylo však dost. Nechyběla ani hologramová rekonstrukce Tojotomiho života.
Zrovna stojíme nad nějakým textem o rituální sebevraždě seppuku, když Hiroši podotýká, že lidé ze západu mají poněkud scestnou představu o tom, jak seppuku (vulgárněji řečeno „harakiri“) probíhá. Velmi často se stávalo, že se „kaišaku“ (osoba, která jedinci po rozpárání břicha měla stít hlavu) napoprvé, ani napodruhé nezadařilo. Například o smrti slavného spisovatele Jukio Mišimy se ví, že snad až napotřetí mu byla hlava setnuta. Není třeba připomínat, že v takových případech teklo hodně krve a rozhodně nešlo o elegantní smrt.
Podzimní zbarvení stromů je úchvatné a nemůžu se ho nabažit. Nasedáme na vlak a jedeme směrem na tzv. Přístavní vesnici Tempózan. Sbíráme všechny síly. Čeká nás totiž náročná výprava. Výstup se blíží. Jen s těžkostí se mi podaří překonat poslední překážku. Ještě kousek. Poslední šlápnutí! Hurá! Zdolal jsem horu! Nadšen svým výkonem, zopakuji vyčerpávající výstup ještě třikrát! O jaké hoře to mluvím? Hora Tempózan má prosím pěkně celých 4,53 m. Zařazuje se tím tak na vrchol žebříčku nej...nižších hor Japonska (možná i světa). Za pár jenů také dostanete potvrzení od Japonské asociace horolezců, že jste horu zdolali. Tuto horu najdete i na podrobných mapách (potvrzuji, jednu takovou mám!). A pak že Japonci nemají smysl pro humor! Nedivil bych se, kdyby Tempózan zdolal i Jára Cimrman!
Po náročném zdolání hory jsme šli na Kolo Přístavní vesnice Tempózan. S výškou 112,5 m a průměrem 100 m to bylo jeden čas největší „ruské“ kolo na světě. Nelze než doporučit asi patnáctiminutovou jízdu, díky níž se vám naskytne pohled na osvětlený ósacký přístav.
Vedle kola je slavné Suntory museum. V supermoderní budově z roku 1994 se zakřiveným skleněným průčelím, postavené slavným architektem jménem Tadao Andó, jsem navštívil výstavu moderní ruské malby a poté třicetiminutový film z vodního světa. V Suntory museu se totiž nachází obrovské plátno (20x28m) s kinem IMAX. Stačí tedy nasadit 3-D brýle a máte pocit, že na vás útočí hejno ryb a nemáte se kam schovat.
Posledním ósackým zážitkem toho dne bylo obrovské Ósacké akvárium (Kaijúkan). Fascinující podívaná na vodní živočichy z nejrůznějších moří a oceánů světa. Dominantou akvária je pak vedle delfínů, rejnoků a tučnáků, především žralok obrovský.
S Hirošim se loučím a unaven z náročného (nejen) horolezeckého dne nasedám na vlak směr Kóbe...
Poté, co jsme prošli ósackým centrem, zavítali jsme na Ósacký hrad. Jeden z nejslavnějších japonských hradů hrál důležitou roli při sjednocování Japonska. Byl založen v roce 1583 jedním z nejslavnějších japonských vladařů Hidejošim Tojotomim (1536 – 1598). Hrad byl několikrát zničen, a tak dnes na jeho místě stojí přesná replika půvdní stavby. Zajímavý byl pro mě interiér hradu. Nic totiž v něm nenasvědčuje, že bzste se právě nacházeli uvnitř hradu. Spíše jako moderně vybavené muzeum. Drahocenných exponátů bylo však dost. Nechyběla ani hologramová rekonstrukce Tojotomiho života.
Zrovna stojíme nad nějakým textem o rituální sebevraždě seppuku, když Hiroši podotýká, že lidé ze západu mají poněkud scestnou představu o tom, jak seppuku (vulgárněji řečeno „harakiri“) probíhá. Velmi často se stávalo, že se „kaišaku“ (osoba, která jedinci po rozpárání břicha měla stít hlavu) napoprvé, ani napodruhé nezadařilo. Například o smrti slavného spisovatele Jukio Mišimy se ví, že snad až napotřetí mu byla hlava setnuta. Není třeba připomínat, že v takových případech teklo hodně krve a rozhodně nešlo o elegantní smrt.
Podzimní zbarvení stromů je úchvatné a nemůžu se ho nabažit. Nasedáme na vlak a jedeme směrem na tzv. Přístavní vesnici Tempózan. Sbíráme všechny síly. Čeká nás totiž náročná výprava. Výstup se blíží. Jen s těžkostí se mi podaří překonat poslední překážku. Ještě kousek. Poslední šlápnutí! Hurá! Zdolal jsem horu! Nadšen svým výkonem, zopakuji vyčerpávající výstup ještě třikrát! O jaké hoře to mluvím? Hora Tempózan má prosím pěkně celých 4,53 m. Zařazuje se tím tak na vrchol žebříčku nej...nižších hor Japonska (možná i světa). Za pár jenů také dostanete potvrzení od Japonské asociace horolezců, že jste horu zdolali. Tuto horu najdete i na podrobných mapách (potvrzuji, jednu takovou mám!). A pak že Japonci nemají smysl pro humor! Nedivil bych se, kdyby Tempózan zdolal i Jára Cimrman!
Po náročném zdolání hory jsme šli na Kolo Přístavní vesnice Tempózan. S výškou 112,5 m a průměrem 100 m to bylo jeden čas největší „ruské“ kolo na světě. Nelze než doporučit asi patnáctiminutovou jízdu, díky níž se vám naskytne pohled na osvětlený ósacký přístav.
Vedle kola je slavné Suntory museum. V supermoderní budově z roku 1994 se zakřiveným skleněným průčelím, postavené slavným architektem jménem Tadao Andó, jsem navštívil výstavu moderní ruské malby a poté třicetiminutový film z vodního světa. V Suntory museu se totiž nachází obrovské plátno (20x28m) s kinem IMAX. Stačí tedy nasadit 3-D brýle a máte pocit, že na vás útočí hejno ryb a nemáte se kam schovat.
Posledním ósackým zážitkem toho dne bylo obrovské Ósacké akvárium (Kaijúkan). Fascinující podívaná na vodní živočichy z nejrůznějších moří a oceánů světa. Dominantou akvária je pak vedle delfínů, rejnoků a tučnáků, především žralok obrovský.
S Hirošim se loučím a unaven z náročného (nejen) horolezeckého dne nasedám na vlak směr Kóbe...
Žádné komentáře:
Okomentovat