Tókjó, den pátý – Nóbl

Jedním z nejznámějších symbolů Japonska je bezesporu císař, hlava konstituční monarchie. Jeho role se během času měnila s tím, že podle ústavy z roku 1947 má dnes jen čistě ceremoniální pravomoce. Sídlem císařské rodiny je tzv. Kókjo, Císařský palác, situovaný ve čtvrti Čijoda, blízko Tokijského nádraží.
Vnitřní část Paláce je zpřístupněna veřejnosti jen dva dny v roce (císařovy narozeniny a 2.ledna), takže, jak to chodí u císařů doma, mi zůstalo zatajeno. Nicméně přilehlý císařský park mi dopřál příjemnou procházku a prohlídku císařských memorábilií v místním muzeu.
Poté mé kroky míří do stanice metra Kasumigaseki 霞が関. Vedle toho, že je název stanice synonymem pro japonskou byrokracii, která je zde koncentrována v nesčetných ministerských budovách, proslavila se tím, že 20. března 1995 zde byl proveden teroristický útok sektou Óm šinrikjó (po nadýchání nebezpečného plynu sarin zde zemřelo dvanáct lidí a další byli zraněni).
Nejprve se jdu podívat na budovu japonského parlamentu, a pak kráčím k japonskému Ministerstvu zahraničí. Tam mám totiž sraz se svým profesorem mezinárodních vztahů, panem Sakaiem a dalšími kamarády, kteří patří do jeho semináře (např. Mizue, Kojuki, Satoši,...). Díky panu profesorovi se mi naskytla unikátní příležitost dostat se do budovy Ministerstva zůčastnit se debaty s japonskými top-diplomaty. Upoutalo mne, jak je Ministerstvo vybaveno. Uvnitř totiž mají japonští byrokrati svoje vlastní „konbini“ (samoobsluha s širokým sortimentem zboží), kde lze nalézt i anglické vydání Harryho Pottera. Přijde mi to jako dobrý nápad. Aspoň se těm úředníkům zlepší angličtina a představivost!
Debata trvala jen hodinu, přesto bylo zajímavé trochu nahlédnout pod pokličku Gaimušó (japonský název pro Ministerstvo zahraničí). Stačil jsem se zeptat na tehdy aktuální otázku uznání Kosova, ale dostalo se mi, jak jinak, diplomatické odpovědi: „Mnoho států Kosovo uznalo, takže Japonsko pravděpodobně nakonec Kosovo také uzná.“ Po debatě se ptám Mizue, jak se jí to líbilo, ale zdá se, že většinu prospala.
Poté se jdeme projít po slavné Roppongi Hills, centra drahých obchodů, které nabízejí pastvu pro oči mladých dívek a dam. Jdeme na drink do Starbucks, jenž je tady na každém druhém rohu (během mého pobytu vznikl historicky první, prý pekelně drahý, na Malé Straně!), a pak náročný den zakončujeme v příjemné restauraci se všemi včetně profesora Sakaie.