čtvrtek 27. prosince 2007
pondělí 24. prosince 2007
neděle 9. prosince 2007
Suši v Ósace a kójó v Kjótu
Před časem jsem jel s Binem do Ósaky koupit notebook ve známém obchodě Yodobashi Camera. Také jsme se prošli po části města, Nipponbaši, v které najdete velmi dlouhou ulici, po jejíchž obou stranách jsou samé obchody s elektronikou, především počítači a počítačovými hrami. Prostě ráj pro každého „hračičku“!
Také nesmím zapomenout zmínit návštěvu suši restaurace Ryugutei. Speciální je v tom, že nabízí tzv. suši tabehódai (aneb „jíst suši bez omezení“). Spočívá to v tom, že při vstupu zaplatíte tisíc pět set jenů (našich asi 263 Kč) a usednete k pultíku s pohyblivým pásem, na kterém jsou nejrůznější druhy suši. A vy si jen vybírate dle libosti a konzumujete bez omezení. Tedy samozřejmě vás omezuje momentální kapacita žaludku. Na suši tabehódai jsem byl s mým čínským kamarádem Binem. Já snědl dvacet talířků se suši, Bin pak neuvěřitelných třicet sedm! Těžko pochopitelná porážka, bereme-li v úvahu to, že Bin je daleko menší než já. Každopádně to nevzdám. Příště vynechám snídani a porazím ho!
Vedle Ósaky jsem dvakrát navštívil na pamětihodnosti bohaté Kjóto. Především v podzimní době je Kjóto úchvatné. Listí se zbarvuje do nejrůznějších odstínů žluté, červené, oranžové a zelené. V japonštině se tomu říká kójó.
První místo, které jsem v Kjótu s přáteli navštívil, byla svatyně Fušimi Inari Taiša. Její vyjímečnost spočívá v obrovském počtu tzv. torii, tradičních japonských bran, které bývají součástí komplexu každé šintoistické svatyně jako symbol prosperity a štěstí. Těchto torii je ve Fušimi tisíce a neustále přibývají díky obchodníkům či velkým firmám, které jejich darováním děkují bohům za úspěch a prosperitu.
Další zajímavostí byla návštěva 24 m vysoké sochy bohyně milosti Kannon. Socha, v níž je buddhistický chrám, byla vybudována v roce 1955 na počest japonských vojáků, padlých za 2. světové války. Proto je také v jejím oltáři uložena část zeminy ze všech pohřebišť těch, co bojovali v Pacifiku.
V neposlední řadě si zaslouží zmínku slavný chrám Kijomizudera. Již více než tisíc let sem putují lidé, aby se pomodlili k soše jedenáctihlavé bohyně Kannon a napili se z posvátného pramene (kijomizu = čistá voda). Tří vodní proudy vám údajně zaručí zdraví, dlouhověkkost a úspěch ve studiu. Mimo to chrám nabízí skvělý výhled na Kjóto.
Je třeba zmínit, že v den mé návštěvy Kjóta byl svátek, a tak byly ulice a všechna turisticky zajímavá místa hustě zaplněna lidmi. Proto mám v plánu navštívit Kjóto ve všední den a užít si tak jinou atmosféru tohoto krásného města, jenž je známé svou snahou uchovat tradiční japonskou kulturu navzdory tlaku moderní doby.
Také nesmím zapomenout zmínit návštěvu suši restaurace Ryugutei. Speciální je v tom, že nabízí tzv. suši tabehódai (aneb „jíst suši bez omezení“). Spočívá to v tom, že při vstupu zaplatíte tisíc pět set jenů (našich asi 263 Kč) a usednete k pultíku s pohyblivým pásem, na kterém jsou nejrůznější druhy suši. A vy si jen vybírate dle libosti a konzumujete bez omezení. Tedy samozřejmě vás omezuje momentální kapacita žaludku. Na suši tabehódai jsem byl s mým čínským kamarádem Binem. Já snědl dvacet talířků se suši, Bin pak neuvěřitelných třicet sedm! Těžko pochopitelná porážka, bereme-li v úvahu to, že Bin je daleko menší než já. Každopádně to nevzdám. Příště vynechám snídani a porazím ho!
Vedle Ósaky jsem dvakrát navštívil na pamětihodnosti bohaté Kjóto. Především v podzimní době je Kjóto úchvatné. Listí se zbarvuje do nejrůznějších odstínů žluté, červené, oranžové a zelené. V japonštině se tomu říká kójó.
První místo, které jsem v Kjótu s přáteli navštívil, byla svatyně Fušimi Inari Taiša. Její vyjímečnost spočívá v obrovském počtu tzv. torii, tradičních japonských bran, které bývají součástí komplexu každé šintoistické svatyně jako symbol prosperity a štěstí. Těchto torii je ve Fušimi tisíce a neustále přibývají díky obchodníkům či velkým firmám, které jejich darováním děkují bohům za úspěch a prosperitu.
Další zajímavostí byla návštěva 24 m vysoké sochy bohyně milosti Kannon. Socha, v níž je buddhistický chrám, byla vybudována v roce 1955 na počest japonských vojáků, padlých za 2. světové války. Proto je také v jejím oltáři uložena část zeminy ze všech pohřebišť těch, co bojovali v Pacifiku.
V neposlední řadě si zaslouží zmínku slavný chrám Kijomizudera. Již více než tisíc let sem putují lidé, aby se pomodlili k soše jedenáctihlavé bohyně Kannon a napili se z posvátného pramene (kijomizu = čistá voda). Tří vodní proudy vám údajně zaručí zdraví, dlouhověkkost a úspěch ve studiu. Mimo to chrám nabízí skvělý výhled na Kjóto.
Je třeba zmínit, že v den mé návštěvy Kjóta byl svátek, a tak byly ulice a všechna turisticky zajímavá místa hustě zaplněna lidmi. Proto mám v plánu navštívit Kjóto ve všední den a užít si tak jinou atmosféru tohoto krásného města, jenž je známé svou snahou uchovat tradiční japonskou kulturu navzdory tlaku moderní doby.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)