Probudil jsem se poprvé u Macumotů doma. Starší dcerka Satomi uhání do školy, mladší Sonomi zůstává doma, neb se připravuje na závěrečné zkoušky. Tatínek, pan profesor z prestižní Waseda Daigaku už je tou dobou pryč. Masae je jako obvykle na nohou a je ve svém živlu. Připravuje jídlo, uklízí, sepisuje, domlouvá dcerám, atd. apod. Kolik energie má tato žena, je obdivuhodné!
Toho dne jsem se nejdřívě šel podívat na působiště pana Macumota, prestižní Univerzitu Waseda. Vedle šesti poválečných japonských premiérů patří mezi její absolventy například i Haruki Murakami.
Poté jsem se sešel s Jošim, studentem Tókjó Daigaku a rodákem z Kóbe, který v ČR nějaký čas studoval historii. Sešli jsme se ve čtvrti Džinbóčó, sousedící se čtvrtí Čijoda. Džinbóčó je známé dlouhou ulicí plnou knihkupectví a antikvariátů všeho druhu. Prostě milovník knih by tu mohl strávit jedny z nejšťastějších dní svého života. A to ani nemusí umět číst v japonštině, jelikož tu jsou i obchody se zahraniční literaturou. Největší radost mi ale stejně udělal Krteček, který měl v obchodu s dětskou literaturou vymezenu speciální poličku. Je vidět, že své krtince úspěšně rozšířil i do Země vycházejícího Slunce.
Dostali jsme se ten den ještě do slavné obchodní čtvrti Ginza, před jejíž dominantou, nejprestižnějším obchodním domě v Japonsku, Wakó, se nachází prý nejrušnější křižovatka na světě. Nedokážu posoudit přesně, ale rozhodně nemůžu říci, že bych tomu nevěřil. V Ginze najdete obchody těch nejluxusnějších firem od Diora po Pradu. Na doporučení jsme s Jošim zašli do obchodního domu Itoya, který je se svými devíti patry opravdovým rájem stolních potřeb včetně rozmanitých druhů papíru.
Procházení po Tokiu jsme ten den ukončili návštěvou tradičnější částí Tokia, Asakusy. Zábavní čtvrť je známá nejstarším buddhistickým chrámem v Tokiu jménem Sensódži, k němuž vede cesta lemována nejrůznějšími stánky se suvenýry, apod.
Poté jsem se s Jošim rozloučil a sešel se Hiromi a další kamarádkou Masako. Pozvali mě totiž na čajový obřad ke svému učiteli čadó. Ten se konal v tradičním japonském domě se stejně tradiční japonskou zahradou. Pod vedením velmi milého čajového mistra jsem ochutnal očistná japonský čaj měl příležitost kontemplovat nad uplynulým dnem a zároveň být překvapen, jak je tak krásné, klidné místo ukryto v rychle tepajícím velkoměstě. Po obřadu jsem se vrátil k Macumotům, vyzvedl věci, rozlučil se a jel, díky jejich laskavosti, přenocovat k českým studentkám na Wasedě, milé Tereze a Kristýně. Uvítala mě jen Tereza, jelikož její parťačka byla mimo město. Po příjemném povídání a sprše jsem si vlezl do futonu, který mi tam nechala právě Kristýna. Ještě jednou díky moc!
Toho dne jsem se nejdřívě šel podívat na působiště pana Macumota, prestižní Univerzitu Waseda. Vedle šesti poválečných japonských premiérů patří mezi její absolventy například i Haruki Murakami.
Poté jsem se sešel s Jošim, studentem Tókjó Daigaku a rodákem z Kóbe, který v ČR nějaký čas studoval historii. Sešli jsme se ve čtvrti Džinbóčó, sousedící se čtvrtí Čijoda. Džinbóčó je známé dlouhou ulicí plnou knihkupectví a antikvariátů všeho druhu. Prostě milovník knih by tu mohl strávit jedny z nejšťastějších dní svého života. A to ani nemusí umět číst v japonštině, jelikož tu jsou i obchody se zahraniční literaturou. Největší radost mi ale stejně udělal Krteček, který měl v obchodu s dětskou literaturou vymezenu speciální poličku. Je vidět, že své krtince úspěšně rozšířil i do Země vycházejícího Slunce.
Dostali jsme se ten den ještě do slavné obchodní čtvrti Ginza, před jejíž dominantou, nejprestižnějším obchodním domě v Japonsku, Wakó, se nachází prý nejrušnější křižovatka na světě. Nedokážu posoudit přesně, ale rozhodně nemůžu říci, že bych tomu nevěřil. V Ginze najdete obchody těch nejluxusnějších firem od Diora po Pradu. Na doporučení jsme s Jošim zašli do obchodního domu Itoya, který je se svými devíti patry opravdovým rájem stolních potřeb včetně rozmanitých druhů papíru.
Procházení po Tokiu jsme ten den ukončili návštěvou tradičnější částí Tokia, Asakusy. Zábavní čtvrť je známá nejstarším buddhistickým chrámem v Tokiu jménem Sensódži, k němuž vede cesta lemována nejrůznějšími stánky se suvenýry, apod.
Poté jsem se s Jošim rozloučil a sešel se Hiromi a další kamarádkou Masako. Pozvali mě totiž na čajový obřad ke svému učiteli čadó. Ten se konal v tradičním japonském domě se stejně tradiční japonskou zahradou. Pod vedením velmi milého čajového mistra jsem ochutnal očistná japonský čaj měl příležitost kontemplovat nad uplynulým dnem a zároveň být překvapen, jak je tak krásné, klidné místo ukryto v rychle tepajícím velkoměstě. Po obřadu jsem se vrátil k Macumotům, vyzvedl věci, rozlučil se a jel, díky jejich laskavosti, přenocovat k českým studentkám na Wasedě, milé Tereze a Kristýně. Uvítala mě jen Tereza, jelikož její parťačka byla mimo město. Po příjemném povídání a sprše jsem si vlezl do futonu, který mi tam nechala právě Kristýna. Ještě jednou díky moc!
Žádné komentáře:
Okomentovat