Rozloučil jsem se s Ajami a společně s Hiromi jsem se vydal na další pokračování objevování Tokia. Podle Hiromi, na Tokio až neobvykle silný vítr zasahoval vše, co mu stálo v cestě. Listí, odpadky a částečně i lidi, jež jen s obtížemi došli do krytého vlakového nádraží. Ve vlaku čteme na světelné tabuli, že mnoho šinkansenů bude mít kvůli vichřici zpoždění.
Vystupujeme na Akihabaře. Slavná čtvrť, která je rájem pro milovníky elektroniky všeho druhu, komiksů manga, erotických videoher, atd. Pokud je váš zájem o tyto oblasti za hranicí normy a dostává se do krajin posedlosti, pak vám budou v Japonsku říkat „otaku.“ Vedle otaku je však také rozšířrný termín „Akiba-kei,“ který právě odkazuje k Akihabaře. Před obchodem jako Comictoranoana zaručeně někoho takového potkáte. Pokud máte zájem poznat svět Akiba-kei více, doporučuji seriál „Denša otoko (Chlápek z vlaku),“ který si získal v Japonsku značnou popularitu.
Po rušné Akihabaře se vydáváme na klidnější část Tokia, do parku Ueno s krásným jezerem Šinobazu, které inspirobalo nesčetné umělce všeho druhu. Sluneční svit a silný vítr posiluje atmosféru tohoto místa. To, že Ueno patří tradičně ke čtvrti, kde žili lidé nižších sociálních vrstev, jako by připomínají zástupy bezdomovců, které ten den zřejmě u jezera čekaly na horkou polévku od nějaké charitativní organizace. Naskytla se mi tak jiná tvář japonské metropole. Po focení u slavné sochy Takamoriho Saigóa jdeme na báječnou večeři ke společnému kamarádovi Takuovi, kterého jsem poprvé potkal před lety o Vánocích v Praze. Čekalo mne tedy velké „Ohisašiburi“ (=shledání se po dlouhé době).
Vystupujeme na Akihabaře. Slavná čtvrť, která je rájem pro milovníky elektroniky všeho druhu, komiksů manga, erotických videoher, atd. Pokud je váš zájem o tyto oblasti za hranicí normy a dostává se do krajin posedlosti, pak vám budou v Japonsku říkat „otaku.“ Vedle otaku je však také rozšířrný termín „Akiba-kei,“ který právě odkazuje k Akihabaře. Před obchodem jako Comictoranoana zaručeně někoho takového potkáte. Pokud máte zájem poznat svět Akiba-kei více, doporučuji seriál „Denša otoko (Chlápek z vlaku),“ který si získal v Japonsku značnou popularitu.
Po rušné Akihabaře se vydáváme na klidnější část Tokia, do parku Ueno s krásným jezerem Šinobazu, které inspirobalo nesčetné umělce všeho druhu. Sluneční svit a silný vítr posiluje atmosféru tohoto místa. To, že Ueno patří tradičně ke čtvrti, kde žili lidé nižších sociálních vrstev, jako by připomínají zástupy bezdomovců, které ten den zřejmě u jezera čekaly na horkou polévku od nějaké charitativní organizace. Naskytla se mi tak jiná tvář japonské metropole. Po focení u slavné sochy Takamoriho Saigóa jdeme na báječnou večeři ke společnému kamarádovi Takuovi, kterého jsem poprvé potkal před lety o Vánocích v Praze. Čekalo mne tedy velké „Ohisašiburi“ (=shledání se po dlouhé době).
Žádné komentáře:
Okomentovat