Je to poněkud opožděně, ale doposud jsem neměl obrazovou dokumentaci. A tak až teď vám mohu alespoň částečně zprostředkovat pár fotkami Halloween, který pořádala pro své studenty jedna soukromá škola angličtiny v městečku Sasajama, vzdáleném asi 50 km severně od Kóbe.
Jak jsem se tam dostal? Oslovil mě filipínský soused z koleje Oliver, který do této školy pravidelně dojíždí svým džípem učit angličtinu. Měli nedostatek vedoucích pro halloweenské obcházení domů s dětmi, a tak mě požádal, zda bych jim s tím nepomohl. Rád jsem přijal.
Sasajama je krásné městečko v údolí hor. Díky svému půvabu si zde mnoho bohatých Japonců pořídilo honosné domy.
Vedle pěstování černých fazolí kuromame je Sasajama známá tím, že se zde divočáci inošiši loví a upravují k chutnému pokrmu. Kdo ví, jestli inošiši u mé koleje nejsou těmi, co zdrhli právě ze Sasajamy, aby se vyhnuli jisté smrti!
Každopádně to byl zábavný den. Já, Čech, Oliver, Filipínec a ještě Réza, Íránec, se svou ženou jsme měli na starosti skupinky japonských dětí. Ve strašidelných kostýmech (to, jak mi ten můj „seděl“ posuďte sami) jsme pak chodili po domech a s dětmi zpívali „trick or treat.“ Za odměnu pak holky a kluci dostali různé sladkosti. Že budu měsíc po příjezdu do Japonska tajtrdlíkovat v kostýmu v nějaké vesnici a účastnit se poprvé v životě Halloweenu, to jsem tedy nečekal. Ale to je myslím jedno z těch kouzel života. Překvapení, náhody... V tomto případě radostné. Jako bonboniéra, že Forreste? Nikdy nevíš, co si vytáhneš.
Když jsme se s Oliverem vraceli večer zpátky, pozoroval jsem z auta velkou koncentraci kýčovitě osvětlených hotýlků na okraji Kóbe, kterým jsme právě projížděli. Už už jsem se chtěl dobrosrdečného Filipínce zeptat a ujistit se, jestli se jedná o známé to hodinové hotýlky pro mladé, když mě předběhl s odpovědí: „It´s for fucking.“ Je to jasné. Už jsem neměl, na co se ptát. Krátká, ale dostačující odpověď. Není, co dodat. V té větě je obsaženo vše podstatné. Účel těch stavení s neonovými světly je jasný. Měl jsem mírný pocit, že Oliver ví, o čem mluví...
Jak jsem se tam dostal? Oslovil mě filipínský soused z koleje Oliver, který do této školy pravidelně dojíždí svým džípem učit angličtinu. Měli nedostatek vedoucích pro halloweenské obcházení domů s dětmi, a tak mě požádal, zda bych jim s tím nepomohl. Rád jsem přijal.
Sasajama je krásné městečko v údolí hor. Díky svému půvabu si zde mnoho bohatých Japonců pořídilo honosné domy.
Vedle pěstování černých fazolí kuromame je Sasajama známá tím, že se zde divočáci inošiši loví a upravují k chutnému pokrmu. Kdo ví, jestli inošiši u mé koleje nejsou těmi, co zdrhli právě ze Sasajamy, aby se vyhnuli jisté smrti!
Každopádně to byl zábavný den. Já, Čech, Oliver, Filipínec a ještě Réza, Íránec, se svou ženou jsme měli na starosti skupinky japonských dětí. Ve strašidelných kostýmech (to, jak mi ten můj „seděl“ posuďte sami) jsme pak chodili po domech a s dětmi zpívali „trick or treat.“ Za odměnu pak holky a kluci dostali různé sladkosti. Že budu měsíc po příjezdu do Japonska tajtrdlíkovat v kostýmu v nějaké vesnici a účastnit se poprvé v životě Halloweenu, to jsem tedy nečekal. Ale to je myslím jedno z těch kouzel života. Překvapení, náhody... V tomto případě radostné. Jako bonboniéra, že Forreste? Nikdy nevíš, co si vytáhneš.
Když jsme se s Oliverem vraceli večer zpátky, pozoroval jsem z auta velkou koncentraci kýčovitě osvětlených hotýlků na okraji Kóbe, kterým jsme právě projížděli. Už už jsem se chtěl dobrosrdečného Filipínce zeptat a ujistit se, jestli se jedná o známé to hodinové hotýlky pro mladé, když mě předběhl s odpovědí: „It´s for fucking.“ Je to jasné. Už jsem neměl, na co se ptát. Krátká, ale dostačující odpověď. Není, co dodat. V té větě je obsaženo vše podstatné. Účel těch stavení s neonovými světly je jasný. Měl jsem mírný pocit, že Oliver ví, o čem mluví...
Žádné komentáře:
Okomentovat