9. února napadl v Kóbe první sníh. Když jsem vyšel ven, bylo všude najednou bílo. Přestože jsem o sněhu slyšel od kamaráda předchozí den, stejně mě závěje a chumolení dost zaskočily.
Sníh přináší nejen radosti, ale i starosti. A to v případě Kóbe, možná překvapivě, dost značné. Po chvíli čekání na zastávce na mě volala postarší paní, že je dnes kvůli sněhu kalamita a autobusy nejezdí. Tato informace byla pro mne lehce nepříjemná, jelikož jsem byl pozván paní Akasaki, kterou učím češtinu, na její výstavu fotografií s doprovodnou přednáškou, jež se měla konat v Městském muzeu umění v Ašiji. Času nebylo nazbyt, a tak jsem vzal nohy na ramena. Ve skutečnosti bylo velmi kluzko, a tak jsem skoro celý kopec sjel na podrážkách bot, téměř až k vlakovému nádraží. Ze stanice Hankjú Mikage jsem jel do Hankjú Ašija, kde jsem přestoupil na pravděpodobně jediný autobus, který z nádraží ten den vyjel.
Po zajímavém povídaní paní Akasaki o její tvorbě a vlivu českého umění na ní (obzvláště má ráda české obrázkové knížky a tvorbu Františka Skály) jsem navštívil vedlejší Vzpomínkové muzeum literatury Džuničiróa Tanizakiho, slavného spisovatele, který se do Kansaie přestěhoval po Velkém zemětřesení v Kantó (1923). Vedle význačných literárních děl se mu zde podařilo najít náručí mnoha milenek...
Podívejte se na první, a jak se následně ukázalo, i poslední bílý den v Kóbe, jak ho zachycují má fota.
Sníh přináší nejen radosti, ale i starosti. A to v případě Kóbe, možná překvapivě, dost značné. Po chvíli čekání na zastávce na mě volala postarší paní, že je dnes kvůli sněhu kalamita a autobusy nejezdí. Tato informace byla pro mne lehce nepříjemná, jelikož jsem byl pozván paní Akasaki, kterou učím češtinu, na její výstavu fotografií s doprovodnou přednáškou, jež se měla konat v Městském muzeu umění v Ašiji. Času nebylo nazbyt, a tak jsem vzal nohy na ramena. Ve skutečnosti bylo velmi kluzko, a tak jsem skoro celý kopec sjel na podrážkách bot, téměř až k vlakovému nádraží. Ze stanice Hankjú Mikage jsem jel do Hankjú Ašija, kde jsem přestoupil na pravděpodobně jediný autobus, který z nádraží ten den vyjel.
Po zajímavém povídaní paní Akasaki o její tvorbě a vlivu českého umění na ní (obzvláště má ráda české obrázkové knížky a tvorbu Františka Skály) jsem navštívil vedlejší Vzpomínkové muzeum literatury Džuničiróa Tanizakiho, slavného spisovatele, který se do Kansaie přestěhoval po Velkém zemětřesení v Kantó (1923). Vedle význačných literárních děl se mu zde podařilo najít náručí mnoha milenek...
Podívejte se na první, a jak se následně ukázalo, i poslední bílý den v Kóbe, jak ho zachycují má fota.
Žádné komentáře:
Okomentovat