19.ledna jsem se po dlouhé době sešel v Ósace s Hirošim. Jako velký fanoušek Járy Cimrmana a Svěráků byl potěšen dévédéčkem Vratných láhví, které jsem mu věnoval.
Spolu jsme zašli do Národního muzea umění (国立国際美術館). V architektonickém skvostu od Argentince Césara Pelliho si lze prohlédnout bohatou sbírku domácího, ale i zahraničního (Picasso, Ernst, Cézanne,...) moderního umění.
Druhou zastávkou toho dne bylo Ósacké muzeum lidských práv (Liberty Osaka). V několika výstavních místnostech jsou velmi podrobně prezentovány problémy utlačovaných menšin v Japonsku. Těmi jsou podle muzea tzv. „burakumin,“ potomci nejnižší společenské vrtsvy lidí, kteří se věnovali nečisté práci (v japonském kontextu: práce s kůží – proto je ve čtvti muzea mnoho soch lidí zpracovávajících kůži pro bubny taiko; kati, atd.), dále etničtí Korejci s trvalým pobytem v Japonsku, Ainuové, Okinawané, ženy, homosexuálové, nostitelé viru HIV, nemocní leprou, postižení nemocí Minamata (nervová nemoc způsobená otravou rtutí) a další.
Z celkově velmi podnětné expozice na mne zapůsobil všudipřítomný apel na zlepšení postavení menšin v Japonsku. Je příznačné, že muzeum nebylo dle Hirošiho zřízeno z iniciativy státu...
Spolu jsme zašli do Národního muzea umění (国立国際美術館). V architektonickém skvostu od Argentince Césara Pelliho si lze prohlédnout bohatou sbírku domácího, ale i zahraničního (Picasso, Ernst, Cézanne,...) moderního umění.
Druhou zastávkou toho dne bylo Ósacké muzeum lidských práv (Liberty Osaka). V několika výstavních místnostech jsou velmi podrobně prezentovány problémy utlačovaných menšin v Japonsku. Těmi jsou podle muzea tzv. „burakumin,“ potomci nejnižší společenské vrtsvy lidí, kteří se věnovali nečisté práci (v japonském kontextu: práce s kůží – proto je ve čtvti muzea mnoho soch lidí zpracovávajících kůži pro bubny taiko; kati, atd.), dále etničtí Korejci s trvalým pobytem v Japonsku, Ainuové, Okinawané, ženy, homosexuálové, nostitelé viru HIV, nemocní leprou, postižení nemocí Minamata (nervová nemoc způsobená otravou rtutí) a další.
Z celkově velmi podnětné expozice na mne zapůsobil všudipřítomný apel na zlepšení postavení menšin v Japonsku. Je příznačné, že muzeum nebylo dle Hirošiho zřízeno z iniciativy státu...
Žádné komentáře:
Okomentovat