Čistota je jedním z ústředních pojmů života v Japonsku. Jedním z tradičních míst, kde lze své tělo důkladně očistit a zároveň prohřát, je v Japonsku velmi populární onsen, v češtině lázeň. Ve zdravé, na minerály bohaté vodě, lze dosáhnout příjemného uvolnění buď sám, anebo, a to je z důvodu socializačního častější jev, s přáteli či kolegy z práce. A tak jsem se i já, s čínským kamarádem a sousedem z koleje, Binem, vydal za očistou do jedné z nejstarších a také nejslavnějších japonských lázní ve městě Arima, které je schováno za horou Mount Rokkó (až 931m n.m.), známým to vrcholem města Kóbe.
Dostat se do Arimy z Kóbe není nijak složité. Asi sedm minut jízdy autobusem od školy je stanice pozemní lanovky, která nás, za, pravda, poněkud dražší poplatek, vyvezla na vrchol hory Rokkó. Tam jsme nasedli na autobus, který měl namířeno k další stanici, tentokráte však klasické lanovky (ropeway). Jízda lanovkou do Arimy trvala asi deset minut. Během ní jsme si užívali výhled na přírodní krásy japonských hor.
V Arimě jsme si po příjezdu dali v místním podniku chutné takojaki, knedlíčky s chobotničkou uvnitř, a pak hurá do lázně! V Arimě je několik druhů různě drahých lázní. S Binem jsme si vybrali lázně „Kin no Ju“ známé svou načervenalou vodou, která obsahuje velké procento železa a soli. Procedura vypadala následovně. Po vstupu do budovy lázní si sundáte boty a uschováte je v blízké skříňce na klíč. Poté u recepce zaplatíte poplatek 650 jenů, a pokud nemáte vlastní ručník, lze si koupit jeden malý lázeňský za 200 jenů. Následně se odeberete, příslušně podle pohlaví, do šaten. Tam necháte vše, co lze svléknout/sundat z těla a tak, jak vás příroda stvořila, vejdete s ručníkem v ruce do místa koupele. Zásadní podmínkou je se nejdříve pořádně umýt v příslušném prostoru se sprchou, kde je připravené tekuté mýdlo a šanpón samozřejmostí. Poté již nic nebrání tomu, abyste své tělo ponořili do zdravými minerály nasycené vody.
Věděl jsem, že voda bude teplá, ale, že až tak (45°C), to jsem nečekal. Uvědomil jsem si, že na japonské lázně nejsem ještě příliš navyklý, a tak jsem vydržel v horké vodě, která má mimochodem ozdravné účinky na bolesti zad a kožní nemoci, jen asi patnáct minut. Nicméně na Bina toho taky bylo moc. A tak se Čech a Číňan společně rozhodli, že si vydechnou ve vedlejším vlažném bazénku.
Každopádně je zajímavé sledovat Japonce všech generací, jak si užívají radost z lázeňské relaxace. Vedle zvláštního oddechování japonských mužů mě utkvěl v paměti více než pětasedmdesátiletý stařík, který byl delší dobu až po hlavu ponořený ve vodě a přitom cvičil. Následně vylezl z vody, vedle koupele se položil, přikryl ručníkem příslušné partie a spokojeně zavřel oči. Radost z něj určitě sálá dodnes.
S mým čínským druhem jsme sice zprvu tak radostní nebyli, nicméně po výlezu z lázeňské budovy (samozřejmě už oblečení) jsme cítili, jak krásně prohřátá těla máme. Navíc nám díky barevné vodě trochu zčervenala, či spíše zoranžověla kůže. Pocit, že jsme udělali dobrou věc pro tělo, pak byl odsouhlasen jak českou, tak čínskou částí mrkvovitě vypadající výpravy.
Dostat se do Arimy z Kóbe není nijak složité. Asi sedm minut jízdy autobusem od školy je stanice pozemní lanovky, která nás, za, pravda, poněkud dražší poplatek, vyvezla na vrchol hory Rokkó. Tam jsme nasedli na autobus, který měl namířeno k další stanici, tentokráte však klasické lanovky (ropeway). Jízda lanovkou do Arimy trvala asi deset minut. Během ní jsme si užívali výhled na přírodní krásy japonských hor.
V Arimě jsme si po příjezdu dali v místním podniku chutné takojaki, knedlíčky s chobotničkou uvnitř, a pak hurá do lázně! V Arimě je několik druhů různě drahých lázní. S Binem jsme si vybrali lázně „Kin no Ju“ známé svou načervenalou vodou, která obsahuje velké procento železa a soli. Procedura vypadala následovně. Po vstupu do budovy lázní si sundáte boty a uschováte je v blízké skříňce na klíč. Poté u recepce zaplatíte poplatek 650 jenů, a pokud nemáte vlastní ručník, lze si koupit jeden malý lázeňský za 200 jenů. Následně se odeberete, příslušně podle pohlaví, do šaten. Tam necháte vše, co lze svléknout/sundat z těla a tak, jak vás příroda stvořila, vejdete s ručníkem v ruce do místa koupele. Zásadní podmínkou je se nejdříve pořádně umýt v příslušném prostoru se sprchou, kde je připravené tekuté mýdlo a šanpón samozřejmostí. Poté již nic nebrání tomu, abyste své tělo ponořili do zdravými minerály nasycené vody.
Věděl jsem, že voda bude teplá, ale, že až tak (45°C), to jsem nečekal. Uvědomil jsem si, že na japonské lázně nejsem ještě příliš navyklý, a tak jsem vydržel v horké vodě, která má mimochodem ozdravné účinky na bolesti zad a kožní nemoci, jen asi patnáct minut. Nicméně na Bina toho taky bylo moc. A tak se Čech a Číňan společně rozhodli, že si vydechnou ve vedlejším vlažném bazénku.
Každopádně je zajímavé sledovat Japonce všech generací, jak si užívají radost z lázeňské relaxace. Vedle zvláštního oddechování japonských mužů mě utkvěl v paměti více než pětasedmdesátiletý stařík, který byl delší dobu až po hlavu ponořený ve vodě a přitom cvičil. Následně vylezl z vody, vedle koupele se položil, přikryl ručníkem příslušné partie a spokojeně zavřel oči. Radost z něj určitě sálá dodnes.
S mým čínským druhem jsme sice zprvu tak radostní nebyli, nicméně po výlezu z lázeňské budovy (samozřejmě už oblečení) jsme cítili, jak krásně prohřátá těla máme. Navíc nám díky barevné vodě trochu zčervenala, či spíše zoranžověla kůže. Pocit, že jsme udělali dobrou věc pro tělo, pak byl odsouhlasen jak českou, tak čínskou částí mrkvovitě vypadající výpravy.
1 komentář:
Ahoj Lukasi,
tak jsem se konecne dostal na tvuj blog. Moc se mi libi. Je prijemne cist postrehy a dojmy nekoho, kdo je v Japonsku poprve (ja uz se na nektere veci s takovou tou "detskou nevinnosti" divat moc nedokazu). Tesim se na dalsi tve prispevky, a samozrejme na nase setkani behem nasledujiciho roku...
Mej se bajecne.
Jura
Okomentovat